Martin Navrátil
BLOG
„Miluji příběhy a myšlení. Svými knihami chci lidem předávat radost, naději a rozšiřovat jejich obzory. Z rozbouřených vod každodenního života chci je převážet ke břehům poznání.”
Promýšlím si takhle začátkem loňského září nějaké ty svoje záležitosti, když mi na mobilu pípne zpráva od pardubického bratránka, že mě jako zdraví z Norska, kam zajeli s přáteli udělat si přibližně desetidenní výlet… V hlavě mi jako o závod začne naskakovat několik obrazů i asociací najednou: také už bych se jako rád do toho Norska zajel podívat, a potažmo i do celé Skandinávie;...
Některé věci prostě NEJDOU vymyslet, zkrátka a dobře SE STANOU; když jsem si připravoval podklady pro tento čerstvý článek, oslovil jsem také jednu moji kolegyni z práce, o které jsem (přirozeně) věděl, že pochází ze Slovenska; tak nějak jsem i intuitivně tušil, že to bude odněkud z té východnější části… Ale následně mě doslova šokovala svým konstatováním, že se narodila, i svoje...
V nedávno napsaném postu, jehož téma mně přišlo na mysl PŘESNĚ V OKAMŽIKU, když jsem věnoval Klokánkovi svoje přebytečné oblečení, zmiňoval jsem se o tom, jak mě při vhazování do toho klokánčího kontejneru napadlo, že podobným způsobem bychom se měli naučit naprosto nemilosrdně zbavovat se těch našich ne zrovna úplně šťastných vzpomínek, starostí nebo trápení, které nás po psychické stránce vysávají,...
Rozsvíceno nebo zhasnuto. Světlo nebo tma. Jedničky nebo nuly. ANO nebo NE… Tenhle princip je tak křišťálově průzračný a jasný a přesto se jím v naprosté většině případů v tom našem krásném každodenním životním počínání vůbec neřídíme… Většinou o všem (na rozdíl od zvířat, vypínačů, algoritmů nebo elektřiny) až přespříliš přemýšlíme, a zvažujeme u toho všechna možná pro i proti; na jednu stranu má toto...
Člověk míní a život mění; už drahnou dobu mám v plánu, že napíšu článek (přirozeně nejen:-)!) o jednou východoslovenském městě, ve kterém se z jistých a adekvátních příčin a důvodů nacházejí DVĚ sochy onoho svérázného a vysoce vtipného pána Josefa Švejka (přirozeně aniž má o tom valná většina místních obyvatel nějaké tušení); notabene, když je tomu letos přesně STO LET od vydání tohoto...
Pražské Královské Vinohrady. Úžasné a krásné prostory, kterými mám tu možnost i čest se už více než tři roky téměř každý všední den pohybovat… Předloni v létě, za dávných, ještě úplně normálních necovidových časů:-(:-), mě moje TOP kamka Lucka zavedla do jejich největší perly, restaurace U Tří prasátek:-), která se nachází na Vinohradské ulici, mezi Flórou a náměstím Jiřího z Poděbrad… Pro ty...
Miluji, když mě udělá radost nějaká knížka, třebaže na jejím samotném začátku nemám ani to nejmenší tušení, jestli tomu tak doopravdy bude… V tomto článku se budeme zabývat třemi nádhernými knihami, které čistou shodou náhod všechny napsaly ženské autorky:-)… Úplně konkrétně jsou jimi ´Prolhaný život dospělých´ od snad nejčtenější a nejúspěšnější autorky současnosti Eleny Ferrante, ´Plačící Zuzana´ od...
Náhody neexistují:-)!. Poprvé jsem se pro název (a přirozeně také pro patřičný obsah) tohoto úplně čerstvého článku rozhodl po hokejovém utkání mistrovství světa mezi Českou republikou a Švédskem, když ve třetí, závěrečné třetině došlo ze strany českého mužstva k obrovskému, téměř až (na to, jakou hru v prvních dvou třetinách český národní tým předváděl) heroickému vzepětí a šokujícímu obratu v utkání, když ze...
Dárečky. Další z ´dopředu nenaplánovaných´ článků, který vznikl prostě takovým způsobem, že tomu chtěl ´samotný život´:-)… Když jsem se letos na jaře jednoho všedního dne vracel domů autobusem z mojí milované práce:-(:-),- k smrti unaven a vyčerpán nejen pře/náročným programem a provozem, ale i nadmíru (některými) protivnými zákazníky, už když jsem do toho busu nastupoval, byl jsem pevně rozhodnut, že si pro tentokráte v tom...
Vůbec nechápu, jak může být pro někoho život náročný a těžký, když je naopak plný nekonečných příběhů, dobrodružství a adrenalinu:-):-)… Na svět, ke svému životu, ke svému bytí, se vlastně dostáváme takovým, tak trošku prazvláštním způsobem; vůbec NIKDO se nás neptá, jestli na ten svět vlastně chceme, jakým rodičům (a v jaké zemi či kultuře) se narodíme; zkrátka jednoho dne...
Martin Navrátil
