NETRHEJME JABLKA, KTERÁ VISÍ NA SPODNÍCH VĚTVÍCH
NEBOŤ JAK MOUDŘE PRAVIL BENJAMIN DISRAELI, "ŽIVOT JE PŘÍLIŠ KRÁTKÝ NA TO, ABY BYL JEŠTĚ MALÝ"
„Miluji příběhy a myšlení. Svými knihami chci lidem předávat radost, naději a rozšiřovat jejich obzory. Z rozbouřených vod každodenního života chci je převážet ke břehům poznání.”
TADY A TEĎ
Dnes mám tolik nápadů, námětů a myšlenek na napsání rovnou několika tématicky zcela od sebe odlišných knih a příběhů, že se mi o tom snad v životě ani nesnilo.
Až téměř mi běhá mráz po zádech z toho, když si uvědomím, kolik mě ještě čeká v tomto směru práce, úsilí a zdolávání překážek, ale zároveň také, jak pevně věřím, mnoho radosti z objevování nových světů, a především potom spokojených čtenářů.
Právě ona lidská radost a uspokojení z nově nabytého poznání, jsou tím hlavním hnacím motorem pro moji stávající tvorbu.
DVACET LET ZPÁTKY
Jakési pomyslné, snad až téměř totální ponoření se do záležitostí okolo psaní, a pokorná sebedůvěra ve své kreativní schopnosti, tedy situace, ve které se právě nyní snad nějakým způsobem nacházím, v žádném případě nepřišla sama od sebe, jako by ze dne na den, ani žádným mávnutím kouzelného proutku.
Byl to dlouhodobý, desetiletí trvající proces, kdy někdy na přelomu tisíciletí při prvním, opravdu vážně míněném pokusu nějakým způsobem na sebe upozornit, byl jsem zprvu docela pochválen za svoji stávající básnickou, respektive textařskou tvorbu; v té době jsem psal přibližně takto:
Dělám, že spím
duchem jsem stále
vzhůru
Přikrytá tmou,
dělám si inventuru
Vím, že bych měla
už zhasnout
lampičku svých myšlenek
Jenže to nejde a nejde
a nejde
Tak hned...
Nebo:
Vstávejte a převlečte se
do trenýrek a do trička!
Za pět minut začíná se
intelektuální rozcvička
Jak už znáte, budete
hádat
autory známých výroků
Hrajte fér a vyhněte se
likvidačním zákrokům...
Neúspěch jako ta nejpřirozenější cesta k vítězství
Následně ovšem, poté, co jsem dal přečíst jednomu poměrně známému i uznávanému kritikovi, svoji první (doposavad také zatím i poslední) divadelní hru pod názvem ´Třešně bez pecek´, strhal mi ji až takovým způsobem, že mi na rovinu oznámil, že nic horšího v tomto směru snad ještě nikdy nečetl... Jako by se tím pro mě, tak říkajíce z minuty na minutu, zbortil celý svět...
Z té upřímně uštědřené rány jsem se vzpamatovával ještě dlouho. Jedna moje vtipná kamarádka si potom ze mě ještě po dlouhá léta dělala legraci, když se mě čas od času zeptala, kdy už se ty ´Třešně bez pecek´konečně budou hrát v nějakém divadle, že do teďka se s nimi setkávala pouze v bublanině...
Krátce poté jsem ještě rozepsal knihu pro náctileté, ale navzdory tomu, že se některým lidem docela líbila, dal jsem plně na svoji intuici a rozhodl jsem se ji (a dobře jsem udělal!) ´stáhnout´ z oběhu. A potom jsem se na hodně dlouhou dobu prakticky odmlčel...
A pak se stal ten zázrak
Pamatuji si na to, jako by to bylo včera. Jedno nádherné slunečné srpnové odpoledne roku 2014 posadil jsem se s pivem a se svým oblíbeným časopisem ve svojí oblíbené tržnici.
Neprožíval jsem zrovna své nejlepší období, ale přesto mě z jakési latergie prakticky okamžitě vytrhnul článek o jedné americké matematičce iránského původu.
Okamžitě jsem zpozorněl. Velice totiž dám na svoji intuici, a v tuhle chvíli něco na mě doslova a do písmene křičelo, něco jako ´jsem tady jenom pro tebe, jsem to, na co jsi čekal celý svůj dosavadní život... Tak na nic už proboha nečekej a vezmi si mě tady!´...
Několik nekonečných vteřin jsem byl až takovým způsobem ochromený, totálně soustředěný a usebraný do sebe samého, že jsem snad samým napětím ani nedýchal. Možná jsem v onen osudový okamžik po této stránce prožíval něco, co některá duchovně zaměřená literatura nazývá vytržením...
A potom jsem TO objevil! Ona oceňovaná matematička ve zmiňovaném článku mimo jiné hovořila o tom, že vysoce preferuje náročné úkoly, které vyžadují běh na dlouhou trať...
A teď už to doopravdy přichází, ten rozhodující impuls, na který jsem po celý svůj dosavadní život čekal; zmiňovala se totiž o tom, že ´netrhá jablka, která visí na spodních větvích´...
NETRHEJME JABLKA, KTERÁ VISÍ NA SPODNÍCH VĚTVÍCH
Určitě všichni známe ono pořekadlo, ve kterém se říká, že štěstí přeje připraveným.
Kdyby za mnou nebyly desítky let opravdu poctivého a intenzívního ´přemýšlení´, usilování a tvorby, stěží by tahle vyřčená věta našla ve mně tak obrovskou, intenzivní a plně rezonující odezvu...
Přirozeně, ani těch prvních přibližně třináct let nového tisíciletí jsem vysloveně nezahálel.
Musel jsem řešit, tak jako prakticky každý z nás, nejrůznější výzvy, které mi život postavil do cesty... Mimo to jsem se během těchto let připravoval na cestu do Indie (2005), Irska (2008), a vystudoval vysokou školu (2008-14).
Ačkoliv se mi po stránce tvorby prakticky vůbec nedařilo, nechodily mi nápady, myšlenky, nic jsem (nejen) v tomto směru nestíhal, nikdy jsem to nevzdával.
Vždycky jsem věděl, minimálně tedy přibližně od svých patnácti let věku, kdy jsem začal psát písňové texty pro jednu poprockovou skupinu, že ´tvorba´, nebo snad přesněji řečeno psaní, je mým životním údělem i posláním. Obětoval jsem tomu prakticky celý svůj pracovně -´kariérní´život, hrál jsem v podstatě vabank...
Jak se říká, že například ten či onen tenista věří ve svoji hru (jinak by přirozeně neměl šanci uspět), tak podobným způsobem jsem také já po celý ten dlouhý čas věřil v tuhle svoji hru...
Rozhodně žádný konec, tohle je teprve začátek
Knihu ´Netrhejme jablka, která visí na spodních větvích´jsem sice začal psát ´už´koncem února 2015, ale stále jsem se nemohl pořádně odrazit a rozjet se až takovým tempem a způsobem, jaký bych si rád představoval.
Až přibližně poslední rok nabralo moje psaní na patřičné a opravdové intenzitě, a ´Jablka´, jak pevně věřím, někdy na přelomu srpna a září roku 2020 spatří světlo světa.
Tím ovšem moje ´nové´tvůrčí vystoupení rozhodně a v žádném případě nebude končit, nýbrž právě naopak - začínat...
Ať už se nacházíme kdekoliv, prakticky v jakékoliv myslitelné situaci, když to jenom trochu půjde, ´Netrhejme jablka, která visí na spodních větvích´. Neboť, jak moudře pravil Benjamin Disraeli, "Život je příliš krátký na to, aby byl ještě malý."