Maják, který nám bude svítit na cestu

V nedávno napsaném postu, jehož téma mně přišlo na mysl PŘESNĚ V OKAMŽIKU, když jsem věnoval Klokánkovi svoje přebytečné oblečení, zmiňoval jsem se o tom, jak mě při vhazování do toho klokánčího kontejneru napadlo, že podobným způsobem bychom se měli naučit naprosto nemilosrdně zbavovat se těch našich ne zrovna úplně šťastných vzpomínek, starostí nebo trápení, které nás po psychické stránce vysávají, vyčerpávají a vymačkávají jako citrón…

Jedná se o úplně stejný princip jako při tom klokánčím kontejnerovém odhazování oblečení; zkrátka a dobře tohle oblečení, podobně jako to naše případné stávající trápení, nenávratně odhodíme, a i kdybychom se potom třeba stavěli na hlavu, zpátky už ho z těch kontejnerových útrob prostě nevytáhneme…

Koho z vás nyní napadla metafora o NENÁVRATNĚ rozlitém či vylitém mléku, jedná se přirozeně o úplně stejný příměr…

A podobně musíme také naložit s těmi našimi negativními myšlenkami… Samozřejmě krásně se o tom mluví, ale daleko hůře se to potom realizuje… Vítejte na palubě mého oblíbeného fenoménu ´ od teorie k praxi´ :-)…

Ve svém posledním článku pod názvem ´ Rozsvíceno. Zhasnuto.´´ jsem se mimo jiné zmiňoval také o fenoménu naší posedlosti zadními vrátky; jeho princip spočívá v tom,  že mnohdy máme až panický strach ze ZTRÁTY MOŽNOSTÍ, z oněch nemilosrdně se přivírajících dveří příležitostí, na které MUSÍME, ať už se nám to líbí nebo nelíbí, během té naší KONEČNÉ, pouze několik desetiletí trvající pouti tímto našim životem, rezignovat…

Prakticky každý z nás se čas od času do takovéto poměrně nekomfortní situace dostaneme, no a potom ze všeho nejlepší je mít po ruce či v zásobě vějíř těch nejrůznějších variant a východisek, jak se z tohoto dočasného a nepříjemného pádu na ono pomyslné dno odrazit zpátky směrem k oné krásně průzračné hladině spokojeného života:-)…

Jak to udělat, abychom měli v zásobě či po ruce řekněme takový pěkný BIG POINT, který si poradí s naší (v tu chvíli) oslabenou či přímo zraněnou, zrovna ne úplně radostnou náladou nebo situací…

Drobných nástrojů či prostředků k tomuto můžeme mít k dispozici téměř nepočítaně, naší fantazii se v tomto směru rozhodně meze nekladou, a každému z nás přirozeně funguje a vyhovuje něco jiného.

Budu se tím zabývat až zítra

Když tedy potřebujeme alespoň trochu zklidnit (v tuto chvíli pro nás) poměrně exponovanou a nepříjemnou situaci, můžeme použít známé a poměrně fungující modely či triky jako ´ jedním uchem tam a druhým ven´, praktikovanou radu (určitě nejen) mého táty ´ hlavně se z toho nepo….´, nebo oblíbenou hlášku maminky jedné mojí známé, která jako dospívající dívka ještě zažila hrůzy 2.světové války; vždycky mi radila, když jsme si spolu o těhlech věcech povídali, abych to dělal podobně jako Scarlett O´ Harová z románu ´ Jih proti severu´ , která v pro ní nepříjemných a nekomfortních situacích používala osvědčenou a vysoce účinnou větu „Teď na to nebudu myslet, budu na to myslet až zítra, až to snesu.“

Budu se tím zabývat až zítra

A jak je dobře známo, ´ zítra´ už náš problém či trápení častokrát bývají nějakým způsobem vyřešeny, resp. Přinejmenším jsou v naprosté většině těchto případů utlumeny či otupeny ty jeho nejostřejší hrany…

Přirozeně rychle a účinně napomáhá také taková ta ´ rychlá´ meditace, resp. Mantra; Mahátma Gándhí například používal slovo ´ Ráma´ (radovat se); hodně známá i používaná je také buddhistická mantra ´ Óm mani padmé húm´

Tak to bylo pár drobných příkladů z jakési základní a drobné lékárničky první pomoci, a klidně to samozřejmě může být i ve formě placeba efektu,- to když se nám poměrně neočekávaně něco nepříjemného přihodí a my na to musíme defacto okamžitě reagovat a nějak to řešit, abychom ze sebe co nejdříve odhodili to největší napětí a tlak…

Můj drahý přítel Bob

Ale úplně nejlepší ze všeho je mít po ruce po této, řekněme krátkodobé první pomoci, která nám pomůže při ošetření těch nejakutnějších poranění, nějaké trvalejší řešení; nějaký MAJÁK, který nám bude svítit na cestu, a který by v těchto případech konkrétně i prakticky posloužit k tomu, abychom se s tou naší lodí, na které plujeme, resp. cestujeme tím naším úžasným životem, a kterou poměrně znenadání či nečekaně zastihla prudká mořská bouře, dostali zpátky do bezpečí našeho přístavu

Například můj drahý přítel z výšky Bob (také jsem se o něm zmiňoval v ´ Rozsvícenu´ ) má takových BIG POINTŮ (MAJÁKŮ) po ruce hned několik; tím úplně nejzákladnějším BASED POINTEM je jeho rodina: úžasná manželka Katka a jeho dva školou a školkou povinní kluci; rád chodí s kámošema na pivo, na kola a do posilovny, a od chvíle, kdy si pořídili nedaleko Plzně chalupu, začal se věnovat také chalupaření a rybaření…

No, když má tolik aktivit, a ještě k tomu navíc jako správný, slušný a spořádaný občan:-) této země občas zajde jako i do toho nějakého zaměstnání, potom už se není moc čemu divit, že mu už nezbývá příliš mnoho času na to, věnovat se také například knižním a filozofickým záležitostem, když už jsme spolu tedy jako vystudovali tu filozofickou fakultu…

Netrhejme jablka, která visí na spodních větvích

Právě ty knížkové záležitosti jsou, poměrně přirozeně, pro změnu středobodem těch mých BIG POINTŮ,- a vždycky, když se s Bobem vidíme, snažím se ho  – přirozeně v rámci reálných možností – o nějakých zajímavých záležitostech a příbězích z tohoto oboru alespoň trošku poinformovat…

Častokrát, když přijdu domů (slušně řečeno) otrávený z práce, sahám ke svým oblíbeným autorům a knížkám; povětšinou je mám podtrhané a opoznámkované prakticky ´ od začátku do konce ´ , a téměř vždycky v nich naleznu nějaká ta ´ moudra, myšlenky, útěchy a rady´ , které minimálně alespoň trochu utlumí to moje naštvání nebo bolest…

Samotným ohniskem, tím zdaleka největším a nejvíce naplňujícím BIG POINTEM (MAJÁKEM, KTERÝ MNĚ SVÍTÍ NA CESTU) je potom pro mě ten stávající ´ myšlenkově – příběhový´ projekt, který nese nikterak překvapivý název ´ Netrhejme jablka, která visí na spodním větvích´.

(Nejenom) když jsem otrávený nebo smutný, se opírám o své nejbližší přátele a známé, kterým tímto vyjadřuji svůj veliký dík; určitě mi také pomáhá taichi, chtěl bych také (aspoň občas) zajít na jógu, na kolo, vůbec se trochu více začít hýbat nebo třeba více chodit do divadla, na koncerty, ale kde na tohle všechno, proboha, vzít čas?…

Byť na to rozhodně nejsem žádný expert, rád si poslechnu pěkné písničky, resp. Hudbu jako takovou; tou úplně mojí nejoblíbenější skladbou je potom onen majstrštyk od skupiny QUEEN ´ Show Must Go On´ ; vždycky, když ji poslouchám, tak mi (decentně řečeno) běhá mráz po zádech: z té famózní melodie, textu, oficiálního klipu, a ponejvíce potom přirozeně ze samotného příběhu Freddie Mercuryho.

Ti z vás, kdo mě už maličko znáte, možná víte, že určitě hodně rád cestuji, jen kdyby na to všechno bylo alespoň o něco více času i peněz…

Míša, kterou naplňuje její práce

Jedna moje kamka Míša pro změnu patří k těm šťastlivcům, které naplňuje jejich práce; pracuje jako projektantka a nedávno mi vyprávěla, že když se rozhodla změnit zaměstnavatele, tak z pěti pracovních pohovorů, kterých se zúčastnila, ji hned čtyři společnosti nabídly místo…

Ve volném čase se ze všeho nejraději ´ hýbe´ : plave, běhá, chodí do posilovny a na jógu; v zimě v rámci možností chodí na běžky i si zabruslit…

Úplně ze všeho nejraději má potom výlety: vždycky, když se jednou za čas sejdeme, tak mi vypráví, kde všude byla a co zajímavého tam viděla i zažila; zkrátka a dobře patří k té rozhodně menší skupině lidí, kteří se v naprosté většině svého času převážně věnují tomu, co je baví a naplňuje…

Samozřejmě, že také bývá čas od času naštvaná a otrávená, ostatně jako je tomu prakticky u každého z nás; ponejvíce přirozeně z oné nekonečné lidské hlouposti; a nebo chytne takovou tu klasickou a na první pohled ´ zdánlivě a na první pohled bezdůvodnou´ depku,- no a v tomto okamžiku jsou tím MAJÁKEM, KTERÝ JÍ SVÍTÍ NA CESTU, prakticky všechny ty její pracovní i mimopracovní aktivity, které jsou v naprosté většině případů vlastně zároveň také jejími koníčky…

Kolo, kreslení a focení

A podobně je tomu také u Evy, která má na starosti v onom již zmiňovaném projektu ´ Netrhejme jablka, která visí na spodních větvích´ kreslení a další záležitosti s tímto spojené; kromě věnování se svojí rodině vede ve škole (především) na výtvarnou výchovu zaměřené kroužky, a organizuje také letní dětské tábory; kromě toho, že parádně kreslí i skvěle fotí, také miluje cestování; a je také doslova zblázněná do pohybu…

Nedávno, když jsem s ní potřeboval zkomunikovat nějakou záležitost ohledně toho našeho projektu, mi třeba napsala: „Zdravím z výletu. Potřebovala jsem si po dvou týdnech alespoň trochu vyčistit hlavu. Jedu z Klecánek, krásná projížďka kolem Vltavy. Příjemných skoro 60 km před spaním:-).“…

Jít vstříc životu s kosou

Pro Konstantina Levina, hlavní postavu snad největšího světového románu všech dob ´ Anny Kareninové´ od Lva Nikolajeviče Tolstého, byla takovým BIG POINTEM v první řadě fyzická, k nějakému konkrétnímu cíli či výsledku směřující, pracovní aktivita.

Právě tímto směrem napřel všechny svoje zbývající psychické i fyzické síly, poté co byl odmítnut Kitty Ščerbackou, když ji požádal o ruku:

´ Za největšího vedra mu kosení nepřipadalo tak těžké. Pot, který se z něho jen lil, ho chladil, a slunce pražící do zad, na hlavu a do ruky s rukávem vykasaným po loket mu dodávalo síly a vytrvalosti v práci. A stále a stále častěji přicházely okamžiky podvědomí, kdy nemusel přemýšlet, co dělá. Kosa sekala sama. Byly to šťastné chvíle. Ještě radostnější byly chvíle, kdy docházeli k řece, kam sahaly pokosy, a starý otíral chomáčem mokré trávy kosu, oplachoval její ocel v čerstvé říční vodě, nabíral vodu do toulce a pobízel Levina.

„Napijte se! To je dobrota, co?“ říkal a mrkal na něho. A Levin vskutku jakživ nepil takový nápoj, jako byla ta teplá voda se zelenými řasami a s rezavou příchutí po plechovém toulci.

(…) Čím déle Levin kosil, tím častěji a častěji prožíval chvíle zapomnění, když už ruce nemávaly kosou, ale sama kosa poháněla celé tělo, plné vědomí a plné života, kdy pravidelná a přesná práce se jako zázrakem dělala sama, aniž na ni myslil. Byly to chvíle nejvyššího blaha.´

Všechno je to o FLOW

Aniž by měl Konstantin Levin sebemenší tušení o tom, co znamená FLOW, tak přesně do tohoto módu se při svém naprostém zabrání se do práce dostal…

Jak uvádí můj snad nejvíce oblíbený myslitel a objevitel ´ Flow´ , americký psycholog maďarského původu Mihaly Csikszentmihalyi, „v normálním každodenním životě jsme oběti myšlenek a starostí, které nám NECHTĚNĚ pronikají do vědomí.“

Naopak „činnosti, které nám přinášejí radost, vyžadují NAPROSTÉ soustředění pozornosti na úkol, který právě vykonáváme – a tak už nám v mysli nezbývá místo pro informace, jež se k tomuto úkolu nevztahují.“

Jak to konkrétním příkladu vysvětluje jeden mladý hráč basketbalu: „Hřiště – to je jediné, na čem záleží… Někdy, když jsem mimo hřiště, myslím na nějaký problém, co mám třeba se svou holkou, ale myslím si, že s hrou se to vůbec nedá srovnávat. Člověk si s nějakým problémem láme hlavu třeba celý den, ale jakmile začne hrát, jde všechno k čertu.“

Pojednání o majácích napsala ve svojí stejnojmenně nazvané, a především potom v té úplně první řadě nádherné monografii, Annamaria Lilla Mariottiová.

„Lidé objevili velice brzy, že se mohou pohybovat na vodě. (…) Když lidé objevili, jak využívat při navigaci hvězdy, začali plout i v noci, kdy si museli poradit se skalisky, mělčinami a mořskými proudy. Do této doby spadají první ´ majáky´ – jednalo se o pouhé vatry umístěné na nebezpečných místech, které lodím ukazovaly cestu.“

Jedním z rozhodujících a klíčových předělů i událostí se stala stavba majáku na ostrově Faros v egyptské Alexandrii okolo roku 280 př.n.l., kterou jen o několik desetiletí zpátky založil Alexandr Veliký; jednalo se o jeden ze sedmi divů světa a jeho dosah činil neuvěřitelných více než 50 kilometrů.

Na tomto místě mi moje droboulinká:-):-) ješitnost nedá, abych se nezmínil o tom, že jsem při té své úžasné, a PRAKTICKY NA DNY PŘESNĚ před dvěma lety uskutečněné, Greek Tour, navštívil místo, kde se Alexandr narodil a strávil svoje dětství i mládí, řecko – makedonskou Pellu:-)…

Milovník majáků

Já sám osobně majáky, jedním slovem řečeno, miluji; vidím v nich nádhernou a ničím nenapodobitelnou architekturu, genia loci, svébytnou stavbu i vypravěče příběhů z dávných dob nebo třeba hodně přes sto let staré minulosti, cosi mysteriózního, mystického, pohádkového i záhadného…

Živě si teď vybavuji, jak jsem se setkal s ´ živým´ majákem na té své úžasné Irish Tour na západě Irska nebo v polských Sopotech; při své další nádherné Germany Tour v německém Severním Porýní -Vestfálsku jsem se sice  (z poměrně logických důvodů) s žádným majákem nesetkal, ale byl jsem nedaleko Düsseldorfu až takovým způsobem  v naprostém vytržení z těmito místy protékajícího a neuvěřitelně mohutného Rýna, že tu obrovskou a neuvěřitelnou emoci, sílu a energii nedokážu ani popsat slovy…

A jen tak mimochodem, když píšu tento článek, hlídá mě u toho, kromě jiných, mně nejmilejších suvenýrů a dárečků, také malinký zakoupený model majáku právě z toho severozápadního Německa…

Sečteno a podtrženo, čím více budeme mít ve svém životním a příběhovém portfoliu těch takzvaných BASED POINTŮBIG POINTŮ, pomocí kterých si budeme vytvářet prakticky nevyčerpatelnou zásobárnu imunity, jejímž prostřednictvím, a také ovšem prostřednictvím jejich POZITIVNÍ, BLAHODÁRNÉ A PRAKTICKY NEVYČERPATELNÉ ENERGIE budeme rozsvěcovat ty naše osobní MAJÁKY, KTERÉ NÁM BUDOU SVÍTIT NA CESTU, tím to pro nás bude přirozeně výhodnější a lepší:-)…

Ať už se to týká – na té úplně nejbazálnější rovině – naší rodiny, nejbližších přátel, příbuzných a známých; v zaměstnání, které nás nějakým způsobem naplňuje; koníčky a mimopracovními aktivitami, které dávají tomu našemu životu nějaké naplnění, směřování a smysl…

Pregnantně o všech těch našich krásách, složitostech, posláních i úkolech pojednává můj vysoce oblíbený Coelhův ´ Alchymista´ : „Splnit svůj Osobní příběh je jedinou povinností člověka. (…) Všichni (…) vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.“…

Pracujme tedy, jenom co nám k tomu budou naše síly a schopnosti stačit na tom, abychom si postavili co možná ten nejkrásnější (a za všech okolností VŽDY ORIGINÁLNÍ A SVŮJ:-)!!!) možný MAJÁK, KTERÝ NÁM BUDE SVÍTIT NA CESTU:-):-)!!!

Od Majáku k Filozofii úspěchu

No a konečně úplným závěrem, dovolte mi lehce si zakřičet takové jedno moje drobné vítězné HURARÁ:-)!!! Konečně mám totiž pro vás plně k dispozici svůj eBook zdarma s názvem Filozofie úspěchu.

Přirozeně si ho velice snadno můžete stáhnout na těchto webových stránkách, a já budu pevně doufat (i si moc přát), aby vám udělal krásnou radost ještě před tím, než si budete moci přečíst moji první monografii, eBook pod názvem Netrhejme jablka, která visí na spodních větvích.

V eseji Filozofie úspěchu se budeme v první řadě zamýšlet nad tím, co vlastně lidé od svého života nejvíce očekávají; zároveň se také zmíníme o několika klíčových nástrojích a prostředcích, které nás právě k takovémuto spokojenému a naplněnému životu mohou dovést:-).

Ale především a v první řadě, ať už se nacházíme kdekoliv, prakticky v jakékoliv myslitelné situaci, když to jenom trochu půjde, ´Netrhejme jablka, která visí na spodních větvích´. Neboť, jak moudře pravil Benjamin Disraeli, „Život je příliš krátký na to, aby byl ještě malý.“

Miluji příběhy a myšlení. Svými knihami chci lidem předávat radost, naději a rozšiřovat jejich obzory. Z rozbouřených vod každodenního života chci je převážet ke břehům poznání. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Pro milovníky příběhů a myšlení:-)

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Potkáme se na Facebooku:-)