Kámen, nůžky, papír

Kámen, nůžky, papír. Kolikrát v životě jsme jako děti hrávaly se svými kamarády nebo i s některými dospělými tuto nenáročnou, ale přesto stále velice populární, hru?…

Jak často se nám honilo hlavou, který z těchto tří nástrojů nasadit do boje, abychom toho druhého přechytračily, přelstily, porazily, udolaly: papírem zabalím kámen, kamenem otupím nůžky a konečně nůžkami rozstřihnu papír… Kolikrát jsme se u toho uličnicky nasmály i (přinejmenším na oko) rozzlobily…

Střih. Teď už jsme ale DOSPĚLÍ. Jasně, že si ´kámen, nůžky, papír´ čas od času zahrajeme znovu. Ale přeci jenom už se nyní daleko více zaobíráme těmi takzvaně vážnějšími, dospěláckými záležitostmi.

Hra na celý život

A přitom nám možná někdy tak trochu uniká, že onu na první pohled krásnou, byť přirozeně také velice jednoduchou, ba až téměř dalo by se říci, primitivní hru ´kámen, nůžky, papír´ hrajeme vlastně pořád: každý den, celý náš stávající život…

Když si to takto naplno uvědomíme, tak prakticky celý náš dospělý život je především o tom, jaké z možností, které se před námi takto nenápadně, ale mnohdy také velice okázale až nestydatě rozprostírají či vystavují, dáme nakonec přednost.

Když se rozhodujeme mezi nákupem v Lídlu nebo Albertu, mandarinkou a pomerančem, nebo třeba mezi rudě červenou a spíše jemněji tónovanou rtěnkou, nakonec se po patřičné, přirozeně správně zvolené analýze nějakým, právě NÁM vyhovujícím a vlastním způsobem, rozhodneme…

Přirozeně poněkud složitější to bude v těch případech, kdy už se jedná o poněkud vyšší a sofistikovanější, a tím pádem také i daleko méně jednoznačné záležitosti, které natrvalo ovlivní náš stávající i budoucí život, jako třeba když se rozhodujeme, jestli máme ve fotbale fandit Spartě nebo Slávii, nebo volit spíše pravicověji nebo levicově (nebo nijak) orientovanou politickou stranu…

Ale nejvíce ze všeho je správného rozhodování zapotřebí v těch pro náš stávající život klíčových a rozhodujících případech a situacích, ve kterých, když bychom se rozhodovali vysloveně naivně či špatně, s vysokou mírou pravděpodobnosti velice brzy, jak se říká, spláčeme nad výdělkem…

Opravdu ho miluju?

´Chodím s docela fajn klukem; chodím s ním proto, že ho opravdu miluju nebo je v tom taky zamotaná nějaká forma pudu sebezáchovy nebo snad rovnou strachu, totiž abych nebyla sama a nezůstala nakonec úplně na ocet, jako se to třeba zadařilo Marii?… A k tomu ještě navíc: co by tomu řekli kámošky, rodina a známí?…

A teď se zčistajasna objeví na obzoru někdo novej. Fakt docela zajímavej, a k tomu ještě DOST pěknej týpek. No jo, ale nebude mě chtít dostat jenom do postele?… Na druhou stranu ovšem, proč vlastně ne?…

No jo, ale já přece chodím už přes rok s tím Jirkou, tohle mu přece nemůžu jen tak udělat. Kdyby něco podobnýho provedl on mně, vyškrábu mu oči…´

´Ale Klárko, ruku na srdce: miluješ teda toho Jirku?´

´Noooo… vlastně ani pořádně nevím… No dobrá, jasně že ho teď momentálně tak asi úplně nemiluju, ale třeba se to ještě naučím… Ale on mě miluje určitě; jsem si NAPROSTO jistá, že by pro mě udělal první poslední´…

Kámen, nůžky, papír.

Kolipak lidí může být asi tak spokojeno se svým stávajícím zaměstnáním? Pravděpodobně nepůjde o nijak závratné procento…

´No jo, ale alespoň máš tu základní jistotu; dobře víš, jaká je teďka doba, zvlášť poté, co se mezi nás přistěhoval ten hnusnej a zákeřnej koronavirus´…

´Ale já nechci strávit v týhle práci celej svůj produktivní život! O svý pracovní kariéře jsem měla úplně jiný představy a sny´…

´No jo, ale co když to v tý případný nový práci bude všechno ještě daleko horší? Tady mám aspoň jistotu, že mám svoje jistý, že z toho zaplatím hypotéku a zbydou mi nějaký peníze na život…

Na druhou stranu, když chce ale člověk opravdu něčeho v životě dosáhnout, nezbyde mu nakonec nic jinýho než alespoň trochu zariskovat´…

´Já to moc dobře vím, ale právě toho rizika se tolik bojím´…

Kámen, nůžky, papír.

Fenomén otevřených zadních vrátek

Ale to ještě zdaleka není všechno, tímto naše problémy ohledně fenoménu ROZHODOVÁNÍ SE v žádném případě nekončí! Nejenže se totiž častokrát neumíme až tak moc dobře rozhodovat; my se dokonce v mnoha, a to zdaleka ne zanedbatelných případech a situacích, rozhodujeme přímo ŠPATNĚ!

S mírnou nadsázkou řečeno, právě na naší excelentní schopnosti NEUMĚT se správně a logicky rozhodovat, postavil svoji kariéru věhlasný univerzitní profesor, a zároveň také autor několika celosvětově úspěšných bestsellerů  Dan Ariely, který převážnou část své učitelské dráhy strávil na proslulém Massachutteském institutu (MIT), nacházejícím se na východním pobřeží Spojených států amerických.

Ve své vynikající monografii ´Jak drahé je zdarma´ totiž píše v převážné míře o tom, jak ŠPATNĚ se umíme rozhodovat.

Snad téměř každý z nás se (minimálně čas od času:-)) rozhodně domnívá, že je po většinu svého života rozumnou, racionálně uvažující bytostí, stvořenou snad až téměř k obrazu Božímu, který má svůj život a svoje chování téměř až dokonale pod kontrolou…

Ale jak se zdá, minimálně tedy alespoň podle Arielyho úžasné a zároveň také velice vtipně napsané monografie, pravý opak je pravdou!!!

„Už dvacet let zkoumám, jak vznikají naše každodenní rozhodnutí, a velice se při tom bavím – hlavně když zjišťuji, že nás ve skutečnosti ovlivňují úplně jiné faktory, než sami sobě přiznáváme.“

Vůbec celá jeho kniha je velice vtipně (a prohumánně!) napsaná a člověk, který si dá tu práci a čas si ji přečíst, se stoprocentní jistotou ji bude na konci odkládat s takovým poznáním o faktech, informacích a závěrech, o kterých až doposavad měl tak možná jen hodně mlhavé tušení…

Jednou z nejkrásnějších pasáží jeho knihy je potom ta, která pojednává o našem až panickém strachu z nemilosrdně zavírajících se (či přivírajících se) dveří našich životních možností či příležitostí; ať už se to týká naší nerozhodnosti v oblasti vztahů, pracovní kariéry a směřování, či vůbec nacházení životního smyslu jako takového; podle Arielyho už všechno začíná v našem raném dětství, kdy nás naši rodiče (povětšinou přirozeně v dobré víře!) mnohdy přihlašovali až do neúměrného množství kroužků a mimoškolních aktivit… A jako dospělí a stávající rodiče následovně činíme svým dětem přirozeně totéž…

Naše každodenní počínání si můžeme coby jistou metaforu připodobnit například k dostihovým závodům na slavné Velké pardubické steeplechase, když namísto toho, abychom se plně soustředili jen a pouze na to, abychom postupem času plně a dokonale ovládli toho svého vyvoleného, námi vybraného koníka (který nás bude, symbolicky řečeno, provázet celým naším životem),- to znamená pořádně ho vycvičili a naučili potřebným dovednostem,- tak mnohdy možná více energie a času vynakládáme na naše představy a sny o tom, jestli by nebylo lepší vést nějakého jiného koně, třeba toho, který se v této chvíli v tom našem pomyslném dostihu nachází před námi; nebo možná nějakého třetího, který nás také v tom širokém a značně různorodém spektru závodního pole hodně zaujal, a na první pohled nevypadá rozhodně špatně…

Dan Ariely vypráví, že před stávajícím experimentem coby výzkumníci svým studentům dokonce prozradili, že pokud budou svoji veškerou energii věnovat otevírání pouze jedněch JEDINÝCH dveří, v celkovém součtu na tom jednoznačně vydělají.

„Výsledky se /ovšem/ nezměnily. Lidé pořád nemohli snést pohled na mizející dveře. Tak jsme umožnili hráčům trénink. Zkusí si pár her na nečisto a (…) poznají, že nejlepší strategie je zůstat v jedné místnosti. Ale zase jsme se pletli. Studenti MIT – nejbystřejší mládež, jakou si dovedete představit – tvrdohlavě lpěli na strategii otevřených zadních vrátek. Nikdo se nedokázal soustředit na jeden cíl. Ťukali na všechny dveře, aby vydělali víc, ale v součtu tím jen o peníze přicházeli.“…

Colours of Ostrava

Colours of Ostrava 2012. Poprvé (a bohužel zatím i naposledy) jsem si do sytosti užil tohoto obrovského a nádherného hudebního festivalu, pěkně od čtvrtka až do neděle.

Snad ani nemusím dodávat, že se ani v tom nejmenším nepovažuji za nějakého experta co se rozmanité hudební scény týče (člověk prostě nemůže stíhat a umět všechno, že?, jak nás o tom správně přesvědčuje právě Dan Ariely:-)…), ale na některé známé a vyhlášené interprety, v tomto případě na čele se ZAZ nebo s Alanis Morissette, jsem se těšil jako malé dítě…

Ale i jinak jsem si to celé vysloveně užíval: s ničím nezaměnitelnou a naprosto originální atmosféru fantastické industriální architektury areálu Dolních Vítkovic, nádherně ozvučené velkolepé prostory multifunkční auly Gong, kde jsem mimo jiné navštívil hudební vystoupení Ivy Bittové nebo Lenky Dusilové, nejrůznější taneční performance nebo besedy, stejně jako (povětšinou) sympatické a obrovskou energií a nadšením nabité a natěšené lidské mraveniště…

No a takhle jsem se v sobotních časných odpoledních hodinách, jak jsem tak trošku bloumal sem a tam rozlehlým areálem, přesunul k jedné z hlavních stejdží, a upřeně sledoval čtyřčlennou skupinu mladých žen vystupujících pod názvem Katzenjammer, které velice sebevědomě, ale k tomu také zároveň i přirozeně, až téměř neuvěřitelně spontánně a lidsky, naplňovaly tyto ještě zpola prázdné ochozy svými nádhernými skladbami.

Získal jsem tak jakýsi, pro mě naprosto neplánovaný, dáreček či bonus navíc, neboť právě na tomto pódiu měla vystupovat o několik hodin později, coby hlavní hvězda celého sobotního večera, francouzská ZAZ…

Jen co jsem se vrátil domů, okamžitě jsem se o tuhle norskou dívčí skupinu začal zajímat podrobněji, a pomalu jsem se do ní nefalšovaně zamiloval…

Stále dokola jsem si přehrával jejich hlavní hity, jako například ´A Bar In Amsterdam´, ´I Will Dance´, ´To The Sea´ nebo… ´Rock Paper Scissers´… Až tak moc se mi líbil písňový text ´Nůžek´, že jsem si jeho úryvek umístil svůj ´pracovní´ facebookový profil coby součást profilového obrázku…

„Everything you want everything you do

Everything and anything is up to you

Every single day starts with a riddle

You can go left or right down the middle“…

Můžeš dělat všechno co chceš, je to jenom na Tobě.

Každý náš jednotlivý den vždycky začíná hádankou,

jakým směrem se vlastně máme vydat:

můžeš jít doprava, doleva nebo rovně…

„So take a little trip down the road and see

What you´re gonna find who you want to be

But you might have to pick between these three“…

Tak vydej se na malý výlet a uvidíš

Co na této cestě najdeš, a kým/čím chceš vlastně být

Možná si budeš muset mezi těmi třemi možnými směry vybrat…

„Rock – Paper – Scissors

Which one is it´s your decision

And no matter what you chose

You gonna live it

Rock – Paper – Scissors“…

Kámen, nůžky, papír

Pro kterou z nich se rozhodneš, je jen a pouze na Tobě

Bez ohledu na to, jakou cestu sis nakonec vybral

Je třeba po ní jít

Kámen, nůžky, papír

„Everybody wants to be happy so

Take a look around find a hand to hold

If you really want you can change like the weather

No matter what you do it´ll keep getting better“…

Každý člověk chce být šťastný

Tak rozhlédni se kolem a najdi si ruku, které se budeš držet

Když DOOPRAVDY budeš chtít, můžeš to/se kdykoliv změnit,

podobně jako to dělá/umí počasí

Bez ohledu na to, co sis vybral/a a jakým směrem jsi se vydal/a,

budeš se cítit stále lépe

„Everything you want that is who you are

You can be the sun and the moon and the stars

Or the bass or the drums or the lead guitar“…

Všechno to, po čem v životě toužíš, vypovídá něco o Tobě,

jak/ý/á doopravdy jsi

Můžeš být sluncem, měsícem nebo hvězdami

Nebo se stát basou, bicími nebo kytarou

„Rock – Paper – Scissors

Which one is it´s your decision

And no matter what you chose

You gonna live it

Rock – Paper – Scissors“…

Tak tohle je tedy norský ženský kvartet Katzenjammer; skupina, která mě až tak obrovským způsobem oslovila, že až do dnešních dnů se k ní utíkám ať už z toho důvodu, že chci ještě více povzbudit svojí stávající dobrou náladu, anebo naopak tehdy, když jsem tak nějak ze všeho otrávenej, nazlobenej a smutnej; zkrátka a dobře, když mám toho všeho pro tuto chvíli tak říkajíce plný zuby…

Pokud si onu nádhernou písničku ´Rock Paper Scissers´budete chtít rovnou poslechnout, odkaz na ní najdete na mém facebookovém profilu ´Netrhejme jablka, která visí na spodních větvích´:-)…

Od Jiříka z Poděbrad ke španělskému králi

Při dnešní ´krásné a zdravé:-)´ posledně adventní snídani (pomeranč, granátové jablko, vločky s banánem a javorovým sirupem) jsem se při poslechu Českého rozhlasu Plus mimo jiné dozvěděl, že současný španělský král Filip VI. (a s ním i řada dalších v současné době vládnoucích monarchů) jsou PŘÍMÝMI potomky českého ´husitského´ krále Jiříka z Poděbrad (1420-1471), a to konkrétně z osmnáctého až dvacátého kolene…

A jsme opět u té prapodivné loterie života, symfonii atomů, molekul, buněk a genů, opětovně se stáváme jakýmisi neplánovanými svědky ně/ni/kým ne/řízené HRY ´kámen, nůžky, papír´: kdyby totiž v té době ještě zdaleka neplnoletý Jiřík například zemřel v roce 1434 v krvavé řeži u Lipan, které se coby čtrnáctiletý chlapec aktivně účastnil, nebo ho (s naprosto nekrytými zády) coby malé dítě neochránil před nepřáteli jeho opatrovník Hynce Ptáček z Pirkštejna, tak člověk, kterého nyní známe z televizních obrazovek jako španělského krále Filipa VI., by vypadal po biologické stránce s vysokou pravděpodobností úplně jinak, protože by se narodil (pokud by se tedy vůbec narodil) úplně jiným lidem a rodičům…

Btw., už jste se někdy alespoň trošku zamýšleli nad tím, kde a jakým způsobem se potkali a seznámili vaši rodiče? A také třeba o tom, že kdyby vaše mamka v TU OSUDOVOU SOBOTU nešla se svojí kamarádkou na taneční zábavu, kde ji následně sbalil váš táta, vypadali byste po biologické, respektive tělesné stránce s vysokou pravděpodobností poněkud jinak než jak vypadáte nyní, pokud byste tedy vůbec NĚJAK vypadali?… A dále: kde byste tedy vlastně byli, kdybyste (čirou náhodou) nebyli:-)?

Pohodové Vánoční svátky a šťastný nový rok 2021!

Přeji nám všem co možná nejvíce šťastnou ruku při volbě těch nejlepších možných řešení a ROZHODNUTÍ, ať už se jedná o ovoce, o módu, o fotbal nebo o ty (pro nás) nejdůležitější (či rovnou klíčové) životní situace.

A samozřejmě vám všem přeji krásné a pohodové Vánoční svátky a hodně zdraví, štěstí, lásky a úspěchů v Novém roce 2021, který už  snad bude zase o něco normálnější, než tento stávající, pomalu končící bláznivý rok…

Také vám chci moc a moc poděkovat za přízeň, kterou věnujete mému (stále se ještě rozvíjejícímu) projektu; v následujícím roce udělám VŠECHNO co bude v mých silách pro to, abych minimálně udržel nastavenou laťku, ale ještě lépe: abych k tomu postupně a po kouskách přidával stále něco navíc:-)…

Kámen, nůžky, papír.

Od Nůžek k Filozofii úspěchu

No a konečně úplným závěrem, dovolte mi lehce si zakřičet takové jedno moje drobné vítězné HURARÁ:-)!!! Konečně mám totiž pro vás plně k dispozici svůj eBook zdarma s názvem Filozofie úspěchu.

Přirozeně si ho velice snadno můžete stáhnout na těchto webových stránkách, a já budu pevně doufat (i si moc přát), aby vám udělal krásnou radost ještě před tím, než si budete moci přečíst moji první monografii, eBook pod názvem Netrhejme jablka, která visí na spodních větvích.

V eseji Filozofie úspěchu se budeme v první řadě zamýšlet nad tím, co vlastně lidé od svého života nejvíce očekávají; zároveň se také zmíníme o několika klíčových nástrojích a prostředcích, které nás právě k takovémuto spokojenému a naplněnému životu mohou dovést:-).

Ale především a v první řadě, ať už se nacházíme kdekoliv, prakticky v jakékoliv myslitelné situaci, když to jenom trochu půjde, ´Netrhejme jablka, která visí na spodních větvích´. Neboť, jak moudře pravil Benjamin Disraeli, „Život je příliš krátký na to, aby byl ještě malý.“

Miluji příběhy a myšlení. Svými knihami chci lidem předávat radost, naději a rozšiřovat jejich obzory. Z rozbouřených vod každodenního života chci je převážet ke břehům poznání. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Pro milovníky příběhů a myšlení:-)

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Potkáme se na Facebooku:-)